Itinerář z Matschiedlu

Máme tady další itinerář od naších hostů, tentokráte z Matschiedlu. Věříme, že z něj načerpáte spoustu inspirace pro vaši dovolenou! :)

Letos padla naše volba na dovolenou v Rakousku. Lokalita v Matschiedlu nás potěšila o to víc, že jsme mohli využít blízkost dalších dvou zajímavých sousedních zemí a spojit tak poznávání Korutan s italskou pizzou a pohledem na smaragdovou řeku Soču ve Slovinsku.

Naše desetidenní cesta začala o prvním prázdninovém víkendu delší sobotní jízdou přes Vídeň, kolem Grazu, Klagenfurtu a Villachu až do Matschiedlu, kde jsme bez problémů našli náš apartmán. 

S přestávkami jsme po sedmi a půl hodinách dorazili do cíle. Na neděli jsme si hned naplánovali z praktických důvodů cestu do Tarvisia do Itálie, kde jsou otevřené obchody narozdíl od Rakouska i v tento den a my jsme tak mohli udělat nezbytný nákup. Předtím jsme ale nejprve zaparkovali (zdarma) nedaleko stezky k soutěsce Orrido dello Slizza, která nám opravdu hned učarovala. Cestou k soutěsce je potřeba překonat různé schody a nerovný terén, ale zvládnout se to dá i s menšími dětmi. V horku si tu můžete jen tak schladit nohy v čisté tyrkysové a do zelena zbarvené vodě a obdivovat krásné okolí. 

Po návratu zpět do Rakouska jsme navečer ještě zvládli i koupačku v parádně vyhřátém Pressegersee (28 st.), kde se kluci dosyta vyblbli. Jen bychom si příště s sebou zabalili boty do vody, protože kameny u vstupu do jezera a v jezeře jsou docela ostré. Pokud ale toužíte po masáži chodidel, dá se to určitě využít i takto 😄. Vstup na pláž se po šesté hodině už neplatil.

V pondělí byla naším cílem rozhledna Pyramidenkogel nad jezerem Wörthersee. Z rozhledny je úchvatný výhled na celé okolí a na tyrkysovou vodu jezera se nedá vynadívat. Nahoru jsme vyjeli výtahem a po schodech pak až do 12. patra, kochat se a kochat a kochat, pořád dokola, na všechny strany. Zpět dolů jsme už nejeli výtahem, ale u vstupu jsme si zaplatili za 5 EUR jízdu tobogánem, kterou jsme si taky hezky užili 😄 A že to byla fakt jízda! V rámci korutanské karty je vstup na rozhlednu zdarma. 

Další vstup zdarma jsme ve stejný den využili ještě při návštěvě Zoo Rosegg, které je nedaleko městečka Velden. A do třetice byla korutanská karta zdarma využitá v koupacím biotopu Naturbad Vorderberg. Klidné příjemné prostředí s obrovským Aperolem na závěr dne kousek od ubytování nebyla vůbec špatná volba 😅

Na úterý jsme chtěli vymyslet něco míň náročného (aby si řidič trochu oddechl... 😄), tak jsme jeli na přehradu Kölnbrein do Maltatal.... cesta v serpentinách zajímavá, v jednosměrných neosvětlených tunelech ještě víc, smějeme se té nenáročnosti ještě dnes 😅 Ale přehrada je naprosto úžasná, krásná, nádherná, fascinující, a tak moc fotogenická... 🙂 Nebudete vědět, kam se dřív podívat a co dřív fotit. Procházka po hrázi zabere nějaký čas a stojí určitě za návštěvu. Pro odvážné je tady vyhlídková plošina "Airwalk" směřující svůj pohled do údolí a pro hladové je tady k dispozici hotelová restaurace. Seshora jsme ještě pobaveně pozorovali dole v údolí pasoucí se krávy a jak jsou hezky způsobně naučené chodit po cestičkách v údolí. Pohled na přehradu je z každé strany jiný, proto by byla škoda zůstat jenom na hrázi. My jsme šli ještě kousíček dál k chatě, kde jsme zkusili, jak chutná horská voda. A opět jsme se tady rozplývali, hlavně já, kluky zajímala hlavně voda v potůčku.. 😄 S korutanskou kartou byl vjezd k přehradě zdarma. 

Nazpět jsme se chtěli stavit ještě na chvilku u vodopádu Fallbach. Bohužel ale přišel déšť, takže naše cesta pak pokračovala rovnou do muzea Porsche v městečku Gmünd, kam se nejvíc samozřejmě těšili kluci (letos už tady nelze uplatnit korutanskou kartu a vstupné se platí). 

Ve středu jsme se díky předpovědi počasí rozhodli pro ledovec Mölltal. Pohodlně jsme zaparkovali (opět zdarma, stejně jako jsou zdarma lanovky v rámci korutanské karty) a nechali se svižným "metrem" vyvézt za pár minut do stanice do výšky 2200 m. n. m. Když už jsme dorazili až sem, chtěli jsme se samozřejmě dostat až k restauraci Eissee, která je ve výšce 2800 m. n. m, kam jede kabinová lanovka. Protože se ale kluci bojí jezdit lanovkou, byli jsme trochu nuceni si to vyšlápnout až nahoru hezky po svých. Cesta nám trvala asi dvě hodinky a nebudu tvrdit, že ten výstup pro nás nebyl náročný, ale ledovec jsme nakonec úspěšně zdolali a my jsme na sebe mohli být všichni pyšní! Výhledy na okolní třítisícovky jsou prostě dechberoucí. Dolů k horní stanici metra už se kluci v lanovce vůbec nebáli... 😅😂 

Cestou zpět jsme to vzali ještě k jezeru Pressegersee jako zaslouženou odměnu za chvilkama infarktový výšlap. Už před dovolenou jsme slíbili klukům, že zkontrolujeme taky moře v Itálii. A poté, co jsme byli ve středu na ledovci v bundách, ve čtvrtek už jsme se v plavkách vyhřívali na pláži v letovisku Lignano :D Ani minutu jsme nelitovali skoro dvouhodinové cesty k moři, kde jsme si mohli chvilku oddechnout, nasát italskou pohodičku a dát si samozřejmě taky něco dobrého na zub. A jako bonus na cestě do Matschiedlu nás pak doprovázela přes hory duha. 

V pátek už jsme směřovali do Slovinska, které nám z trojlístku chybělo. Po cestě nás provázelo vcelku hezké počasí, manžel si zase "užil" zatáčky a my jsme se už strašně těšili na Soču. Na místě jsme stihli udělat všehovšudy asi pět fotek, než se přihnala bouřka a silný déšť.. a raz dva bylo i po Soči 😄T akže po hodinovém dešti jsme se jeli podívat už jenom na vodopád Virje, který je moc krásný, jako někde v džungli. Nepatří k největším vodopádům, ale měl rozhodně své kouzlo, hlavně v momentě, kdy jsme tam byli úplně sami. Se Slovinskem a nevyzpytatelným horským počasím jsme se tedy rozloučili a po cestě jsme si udělali ještě krátkou minizastávku u jezera Lago del Predil v Itálii. 

V sobotu už jsme neplánovali žádné velké výlety, ale využili jsme blízkosti nádherného jezera Weissensee, kde jsme si udělali krátkou procházku od pláže Stockenboi, pohoupali se na závěsných houpačkách u břehu jezera a dali si pozdní oběd. Barvy jezera byly nádherné a výlet sem určitě stojí za to. V neděli jsme ještě naposledy vyrazili na nákup a výbornou zmrzku do Tarvisia a v propršeném odpoledni už jsme jenom relaxovali a užívali si klid na apartmánu a připravovali se na pondělní odjezd domů.

Rakousko s nádechem Itálie a špetkou Slovinska jsme si určitě užili, máme za sebou spoustu najetých kilometrů, spoustu zážitků a nespočet zatáček, a hlavně budeme mít na co vzpomínat 🙂