Včera jsem vyrazila z Korutan v 7:30 a za 2,5 hodiny už jsem parkovala ve vesničce Winkl. Odsud jsem se rozhodla vystoupat 1200 výškových metrů na Schafberg.

Trasa mi dala hodně zabrat. První hodinu v bahně, druhou ve sněhu. Oboje fakt klouzalo 😅. A pak ten krpál, ten byl teda výživný. 3,5 hodiny prudce vzhůru, přes kořeny a kameny, v bořícím se sněhu.

Ještě že asi po hodině a půl začaly alespoň výhledy a když jsem konečně dorazila na mezistanici lanovky, nalilo mi to trochu energie do žil 😁. Zubačka mě tam překvapila, četla jsem, že jezdí až od 1. 5. Ale jezdí tedy jen do mezistanice, výše má totiž koleje ještě pod sněhem. Chata na mezistanici byla otevřená a bylo tam i docela dost lidí.

Poslední úsek nahoru byl opět velmi prudký a jelikož se do sněhu opíralo slunce, vznikala mokrá a klouzavá břečka. Všichni jsme měli boty durch 🙈. Dolez nahoru bylo už opravdu na morál, pod vrcholem mi úplně došla energie a musela jsem si sednout a najíst se, nějak jsem to jídlo po cestě podcenila 😅.

Ovšem nahoře to byla čirá nádhera. Asi nejkrásnější výhledy v Rakousku, co jsem kdy viděla. 360stupňové panorama, jezera a zasněžené vrcholky všemi směry. Člověk jen tiše žasne. Chtěla jsem si dát za odměnu pivo, co jsem tam vyvlekla, jenže bylo po těch 3,5 hodinách úplně teplé 😂. Zahrabala jsem ho do sněhu a šla hledat vyhlídku s křížem. Ta je docela dobře ukrytá, je třeba sejít níž a jít od chaty doleva. Ten výhled mě opět naprosto ohromil. Za tohle to teda stálo. Než jsem se vyplazila zpátky k lavičce, pivo ve sněhu se krásně vychladlo, pecka 😀.

Dolů už to šlo rychle, po sněhu jsem jela jako namydlený blesk a to doslova 😂. Někdy po čtvrté jsem byla zpátky na parkovišti (parking 4,5 Euro) a asi v půl deváté večer v Praze. Tenhle den si budu dlouho pamatovat 🗻☀️